list.gif
Laický pobyt v klášteře Meetirigala (David Valouch) Tisk
Počátkem září 2005 jsem 10 dní pobýval jako upásaka, tedy laik, v klášteře v Meetirigale. Hned po příjezdu jsem vyhledal ctihodného Dhammajeevu a poprosil jej o možnost zůstat jako laik po dobu 10 dnů v klášteře. Zmínil jsem, že se znám s ctihodným Kálou a že mi tento klášter doporučil. Dhammajeeva mě vyslechl a zeptal se mě, zda mám bílé šaty a bílou šerpu. Tu jsem neměl, tak mi jí půjčil s tím, že mu ji musím na konci pobytu vrátit vypranou. Společně jsme probrali režim dne v klášteře a poté prověřil mou meditační instrukci. Nakonec jsem pod jeho vedením přijal osm etických rozhodnutí a šel jsem do kuty, která mi byla přidělena.

Kuty byla sice tmavá, ale poměrně komfortní. Prostředí bylo velmi vlhké a přes pralesní velikány pronikalo jen málo slunečních paprsků, takže sušení prádla bylo poměrně obtížnou záležitostí.
I jako upásaka jsem měl program prakticky shodný s mnichy. Ve tři ráno se klášterem rozlehlo klepání na kládu a mniši začínali meditovat. Já ale vstával později, mezi pátou a šestou. Držel jsem se vlastního meditačního režimu - tedy 2 meditace, snídaně, hygiena, úklid, meditace, v půl desáté s mnichy na pindapátu, meditace, oběd, siesta, meditace, půja (recitace), večerní čaj (gilanpasa), meditace, deník, meditace. Tento program nijak nekolidoval s během kláštera.

Od ctihodného Dhammajeevi jsem dostal instrukci chodit každé pondělí, středu, pátek a neděli na pohovor o meditační praxi. Jako poslední "přírůstek" do kláštera jsem chodil jako poslední i na pohovor.

Hovořit s Dhammajeevou o meditaci mi bylo velmi příjemné. Jeho otázky byly velmi věcné a jeho rady praktické. Vedl mě k praxi vipassany s velkým důrazem na meditaci v chůzi. Pro meditaci byla vyčleněna zvláštní vzdušná místnost s otevřenými zasíťovanými okny, kde bylo možno meditovat kdykoli a kde se mniši i laici scházeli každý den ve čtyři hodiny k meditaci společné. Zde jsem viděl mnoho meditujících, jak praktikují čankamanu. Z mého pohledu chodili velmi rychle a jejich instrukce se asi i lišila. Dhammajeevova přítomnost při společné meditaci byla velkou podporou.

Zpětně vyhodnocuji, že jsem snad v klášteře zanechal dobrou stopu. Toto místo se mi zdá ideální pro okušení rutiny mnišského života, aniž by člověk musel ordinovat. Krásná je možnost vyzkoušet si s mnichy rituál Pindapáty. Meditační instrukce se liší od meditačních instrukcí, jak je známe například s kurzu Buddha-Dhamma, který již několik let pořádá Bodhi Praha v Mnichově Hradišti, takže je někdy obtížné najít společnou řeč při pohovorech. Přesto si myslím, že Dhammajeevova instrukce je dobrá a stojí za to, se jí držet. Pro desetidenní praxi jsem já osobně razantní změny v přístupu k praxi nedělal.

Klášter je místo které nabízí osamocený kontemplativní život. Není samozřejmostí, že vás zde přijmou, protože kapacita kláštera je omezená. Mniši mi říkali, že jsem měl štěstí, že zde zrovna byla volná kuty.

Je zde také nutné chovat se velmi obezřetně a všímavě. Všude je spousta hadů, opic, štírů a podobně. K tomu vlhko a pijavice. A ticho a stín pro meditační praxi.

David Valouch (bývalý mnich Patukusala)
Praha, 27.5.2006

 
< Předch.
PRAVIDELNÉ SCHŮZKY: Pražské buddhistické centrum Lotus, Dlouhá třída 2, středa od 19:15