list.gif
Proč meditovat? (Dr. Veronika Nevolová) Tisk
Každý z nás chce být šťastný. Prožitek štěstí je často tou hnací silou, díky které navazujeme nové vztahy, hledáme uspokojivou práci, adekvátní bydlení, studujeme, chodíme za kulturou, sportujeme, jezdíme na exotické dovolené, střídáme vozový park, oblečení, televizní pořady či knihy, snažíme se být pracovití, mužní, citlivé, chceme zhubnout či se stát rodičem, nabrat více moudrých myšlenek, jíme zdravě, třídíme odpad, vracíme se zpátky k přírodě, meditujeme.

Problém je však v tom, že si od všech těchto věcí slibujeme mnohem více, než nám doopravdy mohou nabídnout. Domníváme se totiž, že všechno toto - lidé, vlastnictví, funkce, pocity atd. - nám zajistí trvalé štěstí. To, po čem tak moc toužíme. Ale právě tato domněnka, toto nereálné očekávání je příčinou námi zažívaného utrpení.
Trpíme proto, že nejsme schopni vidět, že žádné skrze tyto věci prožívané štěstí není trvalé. Nechceme vidět, že všechny tyto věci vznikají, ale i zanikají. Některé dříve a jiné o něco později, ale vždy končí, ustanou, pominou, zaniknou. To je nezvratná přirozenost věcí kolem nás. A i když na intelektuální úrovni vlastně toto všechno víme a možná to i "v hloubi duše" tušíme, plně si to nechceme připustit. Nerozumíme zcela této přirozenosti všech věcí. A věci kterým opravdu jasně nerozumíme, nevidíme je v jejich celosti, nejsme si jich plně vědomi, takové věci nejsme schopni přijmout. A právě toto neporozumění nám brání v jejich akceptaci. Akceptaci, jež vede k trvalému štěstí.

Často to s tím štěstím prostě nefunguje, a tak jsme si, převážně nevědomě, vytvořili strategie, kterými se ono vrtkavé štěstí snažíme přidržet alespoň o trošku déle. Jezdíme častěji za sluncem, střídáme partnery, kteří nám již nevyhovují, nakupujeme nové módní zboží, máme vždy k dispozici plné lednice, obměňujeme vyčerpané podřízené, káráme naše děti, donekonečna přelaďujeme rozhlasové stanice atd. atd. Jsme žádostiví toho, co je nám příjemné a rychle se zbavujeme všeho, co nepasuje do naší představy štěstí. Lpíme na věcech, jejichž přirozeností je, že jednou pominou, což nemůže vést jinam než k prožívání utrpení.

Lpění je zakousnutí, zaseknutí se na představě, že věci by měly být jinak, než právě jsou. Ale oni nejsou jinak a často být prostě ani jinak nemohou. Jednou zkrátka svítí slunce a jiný den prší. Na tom nic nezměníme. Tak jak se střídá den a noc či roční období, zrovna tak vznikají a zanikají naše prožitky radosti a štěstí. Ale i neklidu a zlosti. Stárnou naše nová auta, šaty z poslední kolekce pomalu ztrácí na své přitažlivosti, slábne nám zrak, naši partneři již nejsou tak mladí a nekonfliktní jako když jsme je poznali, děti tak krásné, jako když přišly na svět, dnes už možná zas tak moc neodpovídají našim původním představám atd. To vše je přirozené. Bránit se této přirozenosti (která je někdy milá, třeba když ustane bolest břicha či zubů a jindy nemilá, to když ustane radost či "svět dle našich představ") je příčinou toho, proč trpíme. Již Goethe říkal: "pravda se neřídí podle nás, my se musíme řídit podle ní".

Zní to logicky? Ano, rozumově tato přirozenost věcí není zas tak neuchopitelná. Pouhý rozum nás ale ještě nezbaví navyklých náhledů na svět, neulehčí našemu prožívání. Tuto moc má až plné pochopení této přirozenosti světa, plná akceptace věcí tak jak jsou. To je cesta, která vede k opravdovému štěstí.

Vtip je v tom, že toto trvalé štěstí nepřichází z kontaktu s vnějšími podněty světa, se všemi těmi výše vyjmenovanými věcmi. Co to ale tedy je toto "trvalé štěstí"? Jakou má vlastně podobu? Co se skrývá za fasádou tohoto pojmu? To je hádanka, kterou může rozluštit právě meditace.

Veronika Nevolová

 
< Předch.   Další >
PRAVIDELNÉ SCHŮZKY: Pražské buddhistické centrum Lotus, Dlouhá třída 2, středa od 19:15